Famous* 4.díl

30. april 2012 at 22:32 | AnnJay° |  Famous*


Po tomhle dni jsem nemohla spát. Přemýšlela jsem nad Codym. Jestli se mi líbí.. Jestli se líbím já jemu.. Jenomže nejvíc jsem se zabývala tím, proč cítím takovou nenávist proti Justinovi. Mám to. Přehrávala jsem si svůj starý život a došlo mi to. Nenávidím ho protože jsem kvůli němu probrečela miliony nocí. Všichni ve škole se mi kvůli tomu smáli.. Ještěže teď už je mi ukradený. Dál jsem se tím nezabývala popadla jsem noťas a prohlížela si novinky. Opravdu mi nešlo usnout a todle jsem vždycky dělala u nás.. doma. Doma? Jde tomu ještě tak říkat?
Celý internet byl plný toho mého "vztahu" s Codym. Podívala jsem se na twitter a měla jsem tam spoustu vzkazů, že mi to přejí, ale taky ,že mě nenávidí. Klasika. Podívala jsem se na Codyho profil a dal tam fotku se mnou. Neváhala jsem a dala jsem si jí na profil taky. Kdyby mě viděla Jenna, tak by skákala radostí.
Další novinkou bylo zasnoubení Justina a Seleny. Četla jsem větu za větou a do očí se mi drali slzy. Proč? Já nechci brečet. Vždyť je to dobře...a navíc to ani jeden z nich nepotvrdil a kdyby jo, tak mi je to stejně jedno. Tak proč se mi chce brečet?!
"Charrie? Ty nespíš?" vešla do pokoje teta.
Kývla jsem hlavou, že ne, aby nepoznala na mém hlase, že jsem na pokraji pláče. Jenomže ona přišla ke mě a sedla si na postel.
"Ty pláčeš?" podívala se na mě udiveně.
"Ne." odsekla jsem a zaklapla noťas, aby na mě nesvítil a ona neviděla moje zaslzené oči.
"Vžyť máš celé zaslzené oči." řekla a pohladila mě po tvářích.
"Hmmm.." zamumlala jsem a zavřela jsem oči, aby mi slzy stekly po tváři.
"Tebe mrzí, že dneska mamka nezavolala viď?" zeptala se a vzala můj obličej do dlaní.
"Jo..vždyť měli zavolat." odpověděla jsem. Ani jsem si nezvpomněla na to, že má mamka volat. Třeba vážně pláču kvůli tomu. Jenom jsem si to neuvědomila.
"Sabrino..tak jim zítra zavoláme ano?" usmála se na mě. Hah..Sabrino. Tak mi dlouho neřekla. Naposledy ,když jsem byla za mamkou.
"Jo...Jdu spát. Dobrou." otočila jsem se ke zdi. Nechtěla jsem aby mě litovala. Nesnáším to.
Jenna mě pohladila po zádech a odešla. Převalila jsem se na záda a zírala do stropu. Jak je tenhle pokoj velký.. Při téhle tmě nevidím na druhou stranu. Komické. K mému překvapení jsem za chvíli usnula.
_______________________________________________________________________________________________________________
"Zlatíčko, vstávej." jemně mě probouzela Jenna. Málokdy na mě byla tak milá.
"Ještěěěě nééé.." dala jsem si hlavu pod polštář.
"Vsávej holčičko moje, jdeš na rozhovor do rádia." pohladila mě. Já věděla, že není milá jen tak.
"Cožéé? Néé.." zavrtala jsem hlavu pod polštář ještě hlouběji.
"Šup." řekla a šla pryč.
Zase něco musím dělat. Zase... Vyhrabala jsem se z postele a šla jsem do koupelny. Podívala jsem se na sebe do zrdcadla a skoro jsem se nepoznávala. Jaký jsem jiný člověk..Co jsem?
"Tak jdeš už?" volala na mě Jenna z kuchyně.
"Jooo.."
Uslyšela jsem z pokoje zvonění mého mobilu. Běžela jsem tama doufala jsem, že je to mamka.
"Anooo?" zvedla jsem radostně mobil aniž bych se podívala na display kdo volá.
"Ahoj Charrie." ozvlas se z mobilu hlas, který jsem slyšela včera celý večer.
"Ahoj Cody."
"Jak se dneska máš?"
"Díky, dobře a ty?"
"Jojo taky..ńechceš dneska zajít na oběd?"
"Moc ráda."
"Super, zase se stavím."
"Bezva. Pa."
"Pa."
Docela jsem byla ráda, že s ním můžu strávit trochu času. Dobelhala jsem se do kuchyně a koukla na kuchyňské hodiny.
"Půl osmý?! Děláš si ze mě srandu?" vyjela jsem na Jennu.
"No už je to tak. Rychle se najez. V osm tam máme být." mrkla a postavila přede mě misku cereálií. Tento děj se opakoval každé ráno. Neměla jsem chuť ani náladu protestovat, tak jsem do sebe naházela celou misku a chtěla se jít nahoru převléknout.
"Počkej a kdo ti to volal?" ptala se mě.
"Cody." usmála jsem se.
"Hustýýýý! CO chtěl?" začala šílet jako nějaká jebnutá puberťačka.
"Jdeme na oběd." mrkla jsem a šla jsem do svého pokoje. Pak už jsem jen slyšela Jennu jak vykřikla něco jako "juch!" ,ale už jsem se tím nezabývala a šla do pokoje.
Mmmm..nejspíš asi nemám připravené co si mám vzít na sebe, tak jsem si vzala jen ryfle, svetr a pilotky. Dneska vizážistky asi nepříjdou! Natěšeně jsem se vrhla k zrcadlu a líčila se. Vlasy jsem si sepla do drdolu.K mému udívu jsem zjistila, že se sama moc namalovat neumím, tak jsem si radši nasadila ty pilotky a šla za Jennou.
"No..ještě že je to radio a ty lidi tě neuvidí." komentovala Jenna můj ohoz.
"Hahaha..Tak jdeme?" ptala jsem se.
"Jooo..ale ještě napiš na twitter, že jedeš do radia glass." nařídila.
"To chceš aby tam byli novináři a fanoušci?" řekla jsem otráveně.
"Ajo viď..to oblečení.." zamyslela se.
"Já nemyslím oblečení, ale hlavně otrávné novináře!" rozzlobila jsem se. Někdy mám dojem, že jí jde jen o popularitu.
"No dobře, to oblečení není zas tak hrozný. Napiš to a jedem." uznala. Vyndala jsem z kapsy mobil a napsala jsem tam přesně to co chtěla. Vyšli jsme ven kde už čekal Ray s mým autem.
"Ray! Ahoj!" pozdravila jsem ho když jsme se nasoukali do auta a zkoušela jsem , jestli třeba neodpoví a neodhalí tajemství svého hlasu. Neuspěla jsem. Jen zamával. Jeli jsme a jeli..a já se koukala na ubíhající NewYorkské ulice. Konečně jsem uviděla nápis radio GLASS a auto zastavilo. Vyšla jsem z auta a byla tam kupa fanoušků a novinářů. Netušila jsem že jich bude tak moc. Ani jsem je nemohla zpočítat, spíš nebyla příležitost, všichni se na mě totiž vrhli.
"Ray!!!" vykřikla jsem. Kde je sakra ten chlap, když je ho potřeba. Ray se vyvalil z auta a začal ode mě odhrnovat chňapající ruce. Vchod do rádia byl na vrchu kamených schodu
"Charrie! Tady! Prosím!" vykřikl někdo z davu. Ten hlas mi byl povědomí, ale nevěděla jsem odkud. Pak mi to došlo. To je hlas té malé holčičky ,které jsem nestihla dát podpis včera. Na vrchu schodů jsem se otočila a zahleděla jsem se do davu. Seděla na ramenech nějakého muže, asi její táta. Bylo jí tak kolem osmi.
"Charrie! Tady!" křičela zoufale.
Přiběhla jsem zase k davu a její táta mi jí podával. Vzala jsem jí do náručí a ona mě obejmula. Celý dav udělal něco jako "Oooooooh."
"Jak se jmenuješ?" usmála jsem se na ní.
"Sally." řekla stydlivě.
"Páni, ty máš tričko s mojí hlavou." zasmála jsem se při pohledu na její triko.
"Jooo..Podepíšeš se mi?" zaculila se.
"Jasně." cvrnkla jsem jí do nosu a podepsala jsem se jí na cédéčko.
"A fotku?" udělala na mě psí oči.
"Jasněěěě." mrkla jsem a sehla jsem se k ní ,aby nás její táta mohl vyfotit.
"Děkujůůůů." obejmula mě a běžela zase k taťkovi. Vyskočila na něj a usmívala se. Zároveň mě to těšilo a zároveň mě mrzelo ,že já nemám nikoho ke komu bych přiběhla a sdílela s ním svou radost. Chybí mi láska a rodina.
"Super, tak už pojď" pobýdla mě Jenna.
V rádiu jsem dala rozhovor ,zazpívala hit mého alba, sklidila ovace a mohlo se jít domů. Dojeli jsme domů a já si šla odpočinout do pokoje. Chvíli jsem se koukala na televizi..chvíli tweetovala.
"Slečno?" vešel někdo do dveří a jí si odvodila, že to jsou vyzážistky.
"Jdete mě upravit?" ptala jsem se.
"Ano." zaculila se jedna z nich.
Nalíčili mě. Vyžehlili vlasy. Připadala jsem si opět hezká. Uslyšela jsem, jak před domem troubí auto. Cody!
"Slečno počkejte! Ještě oblečení!" zastavili mě, když jsem chtěla běžet za ním. Rychle jsem se nasoukala do toho co mi připravili(obrázek dole) a běžela jsem.
Stál před vchodem a moc mu to slušelo. Měl klobouk a já jsem na klobouky úchylná.
"Cody!" obejmula jsem ho.
"Cherrie! Vypadáš úžasně!" usmál se.
Nastoupili jsme do auta a jeli jsme do nějaké restaurace. Spousta lidí si nás tam fotilo.
"Charrie, můžu se tě na něco zeptat?" tázavě se na mě podíval, když jsme dojedli.
"Samozřejmě." kývla jsem.
"Je todle doopravdy?" ptal se a natáhl ruku přes stůl a chytil tu mou.
Je to doopravdy? Nevím..Jsem zmatená a nevím co mám odpovědět...
"Ano." usmála jsem se. Vždyť já potřebuju někoho, kdo mi bude rozumnět a ským budu moct sdílet radost.
Oči se mu rozzářili, naklonil se přes stůl a políbil mě. V restauraci bylo najednou ticho a všichni zírali na nás. Oba nás to rozesmálo.
"Hele..večer je ta Celebritypárty..Jdeš tam?" ptal se a hladil mě po dlani.
"Jaká?" divila jsem se.
"Jenna ti to neříkala? Budou tam všichni."
"Ne neříkala, ona mi toho moc neříká."
"Milý..a půjdeš?" mrknul.
"Jooo.." usmála jsem se.
"A se mnou?" podíval se psíma očima.
"Haha..Jasně." zaculila jsem se.
Potom jsem si ještě povídali o životě a tak..já mu vyprávěla o Česku a on mě o Austrálii. Hezký oběd.
 

1 person judged this article.

Comments

1 anne anne | 30. april 2012 at 23:03 | React

pekne pekne... :)

2 AnnJay° AnnJay° | Web | 30. april 2012 at 23:32 | React

[1]: díky :)

3 Životní pojištění Životní pojištění | Web | 24. september 2013 at 12:21 | React

Životní pojištění je specifická pojistka http://hypoteka-1.blog.cz/1306/zivotni-pojisteni

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement