58. část Dream come true

9. may 2012 at 19:48 | AnnJay° |  Dream come true'


On to položil... Položil telefon. Jen tak, bez rozloučení, bez každodeního "Miluji tě, chybíš mi.". Jako by mi v hrudníku najednou začalo něco chybět. Něco co bylo nepostradatelné. Něco ,co bylo důkazem jeho lásky. Sáhla jsem si na řetízek,který mi kdysy dal v Londýně na mé odlavě narozenin.
Přívěšek jakoby pálil. Hřál. A kdyžž jsem si sáhla na čelo ucítila jsem ještě větší horkost. Začínalo mě být mdlo a cítila jsem jak se mi začíná dělat špatně od žaludku.
"Volala jsi mu?" přišla do kuchyně Darcy a zrovna si dělala culík.
"Záchod máte pořád na tom samém místě?" vykřikla jsem a běžela jsem tam,kde jsem se domnívala ,že bude. Moje doměnky byli zprávné. Zvracela jsem a cítila jsem jak se mi svírá žalůdek.
"Jsi v pohodě?" začala mě hladit po zádech Darcy ,ale já zvracet nepřestávala.
"Jsem asi fakt v tom co?" podívala jsem se na ní a utřela jsem si pusu.
"Hele víš co..Máme tu ještě jeden test, když se mamka a taťka pokoušeli a další dítě. Zkusíme ho jo?" podívala se na mě starostlivým pohledem.
"Jo,ale za 10min začíná škola..."
"Tak příjdeme trochu později no..." mrkla a zaběhla někam do koupelny. Já seděla skroušená u mísy a napadali mě hrozné věci. Co když mě opustí? Co když mi zaplatí ,abych mlčela a už ho nikdy neuvidím? To se nesmí stát. Prostě nesmí.
"Na." podala mi Darcy test a hned jsem ho provedla. Čekali jsme..a opět pozitivní.
"Bože." vzdychla jsem.
"Neboj. Jsem tu vždycky pro tebe." usmála se na mě a pomohla mi dostat se ven ze záchoda.
"Díky. Poslyš... Todle se nesmí NIKDO dozvědět,jasné?" podívala jsem se na ní přerývavým pohledem.
"Jansé. už takhle máš ve škole rušno...samé fanynky i novináři. Todle by to ještě zhoršilo." chápavě se na mě podívala.
"Díky." vzechla jsem a vydali jsme se na cestu do školy. Cesta byla klidná, ale furt jsem se cítila nejistě, že se něco stane. Ve škole to potom byla klasika. Pár holek na mě ukazovalo azávistivě se na mě dívalo...a tak dále. Každodení rutina. Už abych byla prč..Darcmě celou dobu nepřestávala zásobovat starostlivými pohledy a věčnými otázkami typu "Jsi v pohodě?"..bylo to vážně otravné, ale na druhou stranu milé. Darcy šla hned po škole s Michel na sraz Directioners. Trochu ironie, když jsou jejich tajné přítelkyně. Tím pádem jsem se dlouho zdržela na obědě. Ryla jsem do jídla, které nešlo ani identifikovat a přemýšlela jsem nad tím co bude dál.
"je ti dobře?" poklepala mě po rameni třídní učitelka.
"Em..Ano." pokusila jsem se o úsměv.
"Viděla jsem tě v televizi." řekla vzrušeně učitelka.
"Jo..to je možné. Už musím jít. Nashledanou." ozloučila jsem se a běžela jsem vyklopit jídlo.
Potom jsem zamyšleně vyšla před školu a bodlo mě v hrudníku. Stál tam Kenny a dav foťáků mířící ke mě. Nechápu co tu dělá, ale očividně je tu pro mě.
"Ann! Nastup si!" vykřikl a odhrnul novináře. Doufám,že nic nevědí.
"Ahoj Kenny." pousmála jsem se.
"Ty seš v háji holka." zajroutil hlavou a nastartoval. Nevím co bych na to měla opovědět, tak jsem jen přikývla a zadívala jsem do prázdna. Dovezl mě před barák a já si šla sbalit věci. Jenomže jsem netušila, že mamka už je doma.
"Kam to jako jdeš?" dívala se na mě vičítavě když jsem vytáhl kufr a házela jsem do něj věco hlava nehlava.
"Musím za ním." osekla jsem a zaklapla jsem kufr.
"Ann..Zlatíčko, děje se něco?" podívala se namě a skoro plakala. Cítila jsem se tak hrozně. Cítila jsem jak jí ubližuji,když jí pořád opouštím ,ale já musím.
"Ne mami. Miluju tě." řekla jsem aniž bych se jí podívala do očí a zabouchla jsem za sebou dveře. Rychle jsem nastoupila do auta ke Kennymu a snažila jsem se aby mě novináři nestihli vyfotit. Podívala jsem se z okýnka a viděla jsem mamku jak skrz žaluzije zírá na ujíždějící auto, ve kterém jsem seděla.

Kenny zbytek cesty ani nepromluvil. Ani v letadle. Ani při cestě do domu Justina.

Bylo to tady. Auto zastavilo a mě bylo příšerně špatně. Myslím, žze mi zachvíli vyskočí žaludek krkem. Tenhle pocit byl minimální oproti tomu, jak jsem se bála odmítnutí Justina. Váhavě jsem zabrala za stříbřitou kliku auta a vystoupila jsem. Stál přede dveřmi domu. Tak krásný. Tak dokonalý. A s tak utrápeným výrazem. Ještě více váhavě jsem se k němu blížila.
"Ann." vydechl a jeho trpký výraz se ještě více znásobil.
"Já.." řekla jsem klepavým hlasem a ani jsem netušila co chci říct.
"To dokážeme." usmál se a obejmul mě. Nikdy jsem se necítila šťastněji. Všechny starosti a obavy jakoby ze mě opadly. Jakobych byla lehčí a prázdné místo v hrudi zase plné.
"Děkuji." řekla jsem a obličej jsem zabořila do jeho voňavé hrudi.
"Já děkuji." pohladil mě po vlasech a jeho pohlazení jakoby mě léčilo z žalu.
Potom mě otočil a ze zadu mě obejmul břicho. Břicho,ve kterém je jeho dítě. Usmála jsem se a on mě po něm začal jemně hladit. Potom mě popadl za ruku a šlijsme dovnitř.
"Mmmm.. jak mi to tu chybělo." nadechla jsem se a usmála jsem se,když jsme vešli dovnitř.
"Chceš něco vidět?" mrknul a vzal mě do náručí.
"Ano!" zasmála jsem se.
Vyběhnul se mnou po schodech a šel ke dveřím,které byli hned vedle jeho pokoje. Otevřel je kopnutím a já myslela, že mě trefí šlak.
"Tadáááááá.!" vykřikli lidé uvnitř. Myslím, zže tam byl celý tým Justina a celá jeho rodina. Prohléda jsem si pokoj a zjistila jsem, že je to ndětský pokojíček. Všude plyšáci a jiné hračky a malá postýlka...Začala jsem si uvědomovat ,že na tohle nejsem připravená. Počítala jsem s tím, že půjdu na potrat, že mě k tomu donutí všichni Justinovi lidé a rodina. A oni mezitím slaví. To není možné. Justim mě postavil na nohy a opět mě obejmul a ruce obmotal kolem břicha.
"Tak co na to říkáš?" usmála se Pattie.
"To je.. Úžasně." přetvařovala jsem se.
"My jsme se ještě neviděli a už jmse rodina. Já jsem Jeremy Bieber." potřásl mi rukou urostlý muž, Justinův táta.
"A todle je Jaxon a Jazzy." usmál se na mě Justin.
"Ahooooj." cvrnkla jsem Jazzy do nosu a ona se tak hezky uculila.
"No není to úžasně, že budeme mít taky takové?" zaradoval se Justin.
Blázní? Úžasné? Já to dítě nechci. Já nejsem připravená...a on se ještě k tomu takhle těší. To není normální.. To je přesný opak toho co jsem čeklala.-
"Jo jasně ,že je." pokusila jsem seo úsměv.
"A to ještě není všechno!" zaradoval se Justin ještě více a popadl mě za ruku.
Zašli jsme do jeho pokoje,který už nevypadal jako pokoj teenagera. Byl to msnželský pokoj. Pokoj rodičů. Pokoj zodpovědných lidí. Postel byla ve tvaru srdce. Jak romantické, ale děsí mě to, ostatně jako všechno tady.
"To..to...todle je překrásné!" vydechla jsem a začali mi slzet oči.
"Ty pláčeš radostí?" zaculil se na mě.
"Jooo..." zalhala jsem. Obejmul mě a hladil mě po zádech. Myslela jsem, žesi budeme užívat a místo toho budeme vychvávat dítě. To není možné.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 lele lele | 9. may 2012 at 20:28 | React

ahoj, super cast ale nedas prosim aj famous... ??? :) skvela si ze to sem stihas davat aj ked je skola a take veci :... :)

2 Millie Millie | Email | Web | 9. may 2012 at 20:38 | React

Eh, mám dojem že mi ujel vlak :D Tak nic, já jdu hledat první díl :D

3 Millie Millie | Email | Web | 9. may 2012 at 20:39 | React

A doufám, že ti nevadí, že tak často píšu do komentářů, já si jen nemůžu pomoct :D

4 swag-justin-bieber swag-justin-bieber | Web | 9. may 2012 at 20:54 | React

[1]: fůhhha..díky:) no..budu se snažit:D zítra se neučíme, tak by jí se dala kdyžtak nějak kolem půlnoci, ale neslibuju..

5 anne anne | 9. may 2012 at 22:16 | React

jaaaj ze jaka parada..ja chcem este :)

6 Millie Millie | Web | 12. may 2012 at 17:53 | React

Já chcu další :D prosím, prosím, smutně koukám :D :D Ale když toho máš tak moc... ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement