Famous* 11. díl

8. may 2012 at 18:23 | AnnJay° |  Famous*

Celou noc jsem nespala. Stále jsem se převalolava a přemýšlela jsem nad tím co vlastně ke komu cítím. Nevím. Nic nevím a jsem zoufalá. Ted je něco kolem šesté ráno a já si píši s fanoušky. Vždycky mě potěší jejich zprávy. I tentokrát nezklamaly. Tak mě napadá, že bych se mohla jít projít. Nasoukla jsem se do teplákovky a opatrně a potichu jsem našlapovala po plavoucí podlaze na chodbě našeho domu abych neprobudila Jennu. Kdyby se dozvěděla ,že jdu ven sama, tak by mě zabila. Samotnou mě pouští jen s Codym, protože to jí přece nevadí, hlavně že jsem já a tím pádem i ona populární. Ano! Podařilo se mi to. Nečekám, že někoho potkám, tak jsem se ani nanamalo a vlasy sepla do drdolu. Vyšla jsem z domu a byla cítit voda. Nejspíš po dešti. To miluji. Doma v Česku jsem se chodila procházet i v dešti. Byla jsem neviditelná. Přemýšlela jsem na životem a dala jsem se pomalého běhu kolem bloku. Zadívala jsem se do nebe a přihmouřila jsem oči.
"Auuu! Dávej pozor!" vykřikla jsem na kluka, který do mě na rohu ulice, kde bylo moje oblíbené knihkupectví narazil.
"Promiň. Počkej. Ty jsi Charrie!" řekl ten kluk a sbíral si knihy, které mu důsledkem naší srážky vypadli z rukou.
"Em..Jo to jsem." řekla jsem a oprašovala jsem si ze značkové teplákovky listí ,které se na mě přichytilo, když jsem spadla.
"Ty si na mě asi nepamatuješ viď" zasmál se a postavil se.
"Počkej..ty jsi ten kluk, kterého jsem potkala včera u parku?" zaostřila jsem na něj a prohlédla jsem si ho.
"Jo, to jsem já. Fotila jsi se semnou." zasmál se a začevenal se.
"Aha..."
"Jsem Kenny." řekl stydlivě a podal mi ruku.
"Jo těší mě." nahodila jsem úsměv, který měl působit věrohodně.
"Páááni." zaculil se ještě jednou a připadal mi roztomilý.
"Tak já běžím dál. Pa." chtěla jsem se rozloučit a běžet dál svými vzpomínkami.
"Ne počkej. Můžu mít prosbu?"
"Em...Pravděpodobně jo." řekla jsem a uslyšela jsem jak to znělo rozmazleně.
"No víš. Bydlím tady v tom domě a mám ségru, která tě přímo zbožňuje. Nemohla by jsi tu chvíli počkat a já bych jí sem dovedl. Udělalo by jí to obří radost. Prosím." nahodil psí oči, kterým se nedalo říci ne.
"Klidně." usmála jsem se.
"Tak jo. Hned jsem tu!" vykřikl radostně a zaběhl do vchodu, který byl hned vedle toho knihkupectví.
Chtěla jsem se opřít o zeď domu ,ale když jsem uviděla jak je špinavá hned jsem si to rozmyslela. Todle byla doslova městká čtvrt a já si uvědomila,jak dlouho jsem tu nebyla. Můj dům je o hodně dál.Najednou se v protějším paneláku otevřelo okno
"Podívejte to je Charrie Lop!" vykřikla dívka asi mého věku a z dalších oken vykoukli ostatní osoby. Nelenily a běželi dolů a než jsem se nadála stál koem mě dav lidí a spousta rukou ,které po mě chmatali a sápali se. Co mám dělat? Už asi vím, proč mě Jenna nepouští samotnou.
"Hej! Nechtě jí!" zakřičel Kenny, který právě vyšel z vchodu za mnou a zatáhlmě do něj. Do bezpečí. Stála jsem teď v suterénu nějakého podřadného paneláku.
"Páni..díky." oddychla jsem si a upravovala jsem si oblečení.
"Pane bože! Pane bože! Pane bože! Pane bože! Pane bože! Pane bože! Pane bože! Pane bože! Pane bože! Pane bože! Pane bože! Pane bože! Pane bože! Pane bože! Pane bože! Pane bože! Pane bože! Pane bože! Pane bože! Pane bože! Pane bože! Pane bože! Ty jsi Charie!!!!" vykřikla dívenka ,která byla nespíš sestra, o které mi vyprávěl Kenny.
"Klid." obejmula jsem jí.
"Fuuuuuufuuuu." oddychovala.
"Jak se jmenuješ?" usmála jsem se na ní.
"Já jsem Katty." usmála se.
"Aha. A kolik ti je?"
"Bude mi 16." odpověděla.
"Páni. To jsi stará jako já." šťouchla jsem jí do ramene.
"Jo! Jsoi můj vzor!" vykřikla a poadala mi plakát na podepsání. Jenže ten plakát mě odzbrojil dřív než jsem stačila cockoliv říct. Byla jsem tam já a Justin. Byla to fotka z toho focení jak jsme se tenkrát viděli skoro poprvé. Jakou jsme k sobě cítili nenávist a teď k sobě cítíme ještě větší.
Vypadala jsme na tom plakátě tak šťastně. Byla to ta fotka ,jak mě držel v náručí a usmíval se.
"Je ti něco?" podíval se na mě starostlivě Kenny.
"Nic. Tak tady to máš." podepsala jsem tenký plakát a nahodila falešný úsměv.
"Díky moc!" obejmula mě.
"No tak já už půjdu. Tomu davu tam venku uteču." usmála jsem se.
"Hele. Kdyby jsi cokoliv potřebovala zastav se tady." usmála se Katty.
"Jo jasně." oplatila jsem jí úsměv a vyběhla ze vchodu kde stál ještě větší dav než před tím. Nasadila jsem tempo a běžela jsem jako o život. Začali mi téct slzy,když jsem si uvědomila ,že bych mohla žít taky jako Kenny a Katty. Normálně. To mě buhužel ještě víc oslabilo a dav mě začal dohánět. Konečně jsem mezi stromy uviděla dům, které patřil do mého vlastnictví. Zaběhla jsem do vchodu a zabouchla dveře. Uf. To byl maraton. Horší než když jsme ve škole běhali závody.
"Jak si todle představuješ?" ozval se za mnou jedovatý hlas.
"Promiň." odsekla jsem a šla jsem se do kuchyně napít.
"Volal Cody, jestli se nechcete sejítna oběd." řekla stále jedovatým hlasem Jenna.
"Super. Zavolám mu." konečně jsem se usmála. Opravdově usmála.
"Na tady máš snídani." usmála se konečně Jenna a podala mi misku cereálií, za kterou jsem byla vždycky vděčná.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Lily<3 Lily<3 | Web | 8. may 2012 at 18:42 | React

Wau pěkný honem další:D

2 anne anne | 8. may 2012 at 21:16 | React

ano ano super ale daj este jeden :) prosim

3 swag-justin-bieber swag-justin-bieber | 8. may 2012 at 21:28 | React

[2]: málo lidí:/

4 anee anee | 8. may 2012 at 22:29 | React

tak aspon pre nas :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement