Belieber and so depressive feelings..?

10. june 2012 at 12:35 | AnnJay° |  My love..My life♥
Ahoj.. Včera jsem byla na koncertu Michala Davida(Byla to fakt hrozná zábava:DDD) a rozbrečela jsem se tam. Ne kvůli tomu, že bych byla hotová z toho, že ho vidím:D,ale z toho, že nikdy neuvidím Justina takhle vesele běhat po podiu a začala jsem brečet jako želva u nějaký rychlý hitovky ,až se na mě lidi ohlíželi:DD..
Tak a teď k té povídce...Nečekám, že by to někdo četl a nečekám, že by to někdo okomentoval,protože málokdo bude tomu začátku rozumět. Nacházejí se tam moje subjektivní pocity s kterými se s vámi chci podělit.. a prosím, nemyslete si, že jsem magor!:D Berte to stále jako FanFiction!:D:) Nedělám nic, co hlavní hrdinka a nemám s ní nic společného;)
Takot povídka je dvoudílná!


Nechci to udělat,ale musím. Už to prostě dál nejde. Dívat se na to, jak s ním mají ostatní fanynky fotky a já..nic. Nemůžu se na to dál dívat...Dál poslouchat jeho hlas,který mě nikdy nepozdraví. Jeho paže, které mě nikdy nepohladí. Jeho rty,které mě nikdy nepolíbí...
Přemýšlela jsem s ostrou lesknoucí se žiletkou v ruce a doufala jsem, že to co se chystám udělat mi nějak pomůže..nebo snad uleví. Roh žiletky jsem opatrně zabodla to navlhčené kůže a táhla jsem směrem doprava. Z čáry na mém zápěstí začala rychle vytékat červená tekutina, ze které si mi dělalo mdlo. Kapka krve kápla na zem. Normálně by jsem to začala hned utírat,ale bodavá bolest,která se mi rozléhala po celé levé ruce mi v tom zabránila. Stále jsem čekala,kdy se dostaví ta úleva... Přesně si nepamatuju co jsem od toho očekávala. Možná jsem doufala, že umřu.

"Natálie? Co tam děláš?" zaklepala mamka na dřevěné dveře koupelny. Dneska je to asi první věta, co mi řekla. Je poslední den školy a dávalo se vysvědčení,které jí moc nepotěšilo stejně tak jako mě.
"Em..Už jdu." odpověděla jsem jí trochu roztřeseným hlasem,ale myslím, že nic nepoznala.
Naděje, že se zbavým starostí a sresu uhasla. Začala jsem nervózně vytahovat papírové kapesníčky z krabičky. Vytahala jsem asi všechny a přikládala jsem si je na bolavou ránu na zápěstí. Utřela jsem kapičky na zemi , akdyž jsem se schýbala, tak to se mnou málem seklo. Šli na mě mdloby. Že bych se řízla příliš hluboko? Doufám, že ne. Nandala jsem si dlouhý župan a do rukávu nastrkala zbylé kapesníky. Neslyšně jsem zabrala za kliku koupelny a zaběhla jsem do svého malého pokoje. Celá paže mě hrozně pálila. Zmáčlakla jsem si ránu a sedla si zpět k počítači.Sedění u počítače a sledování co se zrovna děje s Justinem - Každodenní děj. Chtěla bych přestat. Chtěla bych aby mi bylo jedno,co zrovna dělá a ským teď je. Ale nejde to. Je to jako droga. Nejen, že mi říkají ostatní, že jsem psychycky nemocná,ale říkám si to i já sama. Pomohlo by mi,kdybych se dostala z téhle díry uprostřed Evropy. To by mi pomohlo nejvíc. Pryč ode všech.
Když jsem Belieberka je všechno těžší,ale není to jen tím. Rodiče se furt hádají. Teda teď už ne, protože taťka se už odstěhoval. Nejsem ten tip dítěte ,co chce aby jeho rodiče byli spolu. Jsem ráda, že žiju jen s mamkou, ikdyž je to občas k nevydržení. Mamka má přítele Steva. Žil kdysi v Londýně,ale teď je zase tady v tom zapadákově. Nebyla bych asi moc ráda kdybychom bydleli s ním, ale řekla bych, že se k tomu ještě nechystají.
Podívala jsem se na monitor a prohlížela twitter. Neodpověděl. Bude lepší ,když se z toho vyspím. Podívala jsem se na ranku na zápěstí,která už tolik nekrvácela. Vstala jsem a šla jsem dát mamce dobrou noc. Nic na mě nepoznala, což bylo mím cílem. Lehla jsem si do posetele a zírala jsem do stropu.


"Panebože!" probudila jsem se a vystřelila jsem do sedu. Myslela jsem si, že jsem umřela. Rozhlédla jsem se po místnosti a zjistila jsem, že venku je ještě tma. Popadla jsem mobil lžící na nočním stolku a při tom mě prošla levou rukou bodavá bolest z ranky. Ignorovala jsem že mi nejspíš zase krvácí ruka a natěšeně jsem prohlížela novinky na internetu. Nechápu proč se na to dívám,když stejně zase uvidím, jak se potkává s jinými fanynkami nebo jak se někde líbe se Selenou. Hodila jsem mobil někam do pokoje a uslyšela jsem ránu. Otočila jsem se ke zdi a přímo proti mému obličeji byl ten jeho, což mě naštavalo ještě víc. Otočila jsem se zase zpět a zase jsem usnula.

"Natálko.. Vstávej." ozval se mamčin sladký hlas,který mě budil. Překvapilo mě,jak je milá.
Otevřela jsem oči a zamžourala jsem. Zaostřovala jsem a zjistila jsem, že mamka sedí na mé posteli a za ní stojí Steve.
Bylo to pro mě trochu nepříjemné.
"Co se děje?" podívala jsem se na ně zkoumavým pohledem.
"No..Je to trochu narychlo,ale.. Steve dostal práci zase v Londýně a my se tam přestěhujeme s ním." oznámla mi mamka a se Stevem si vyměnily usměvavé pohledy.
"Jako do Londýna?" rozzářily se mi oči.
"Jo.." kývl Steve.
"Páni!" vyskočila jsem z postele a začla jsem tancovat.
Přesně jsem viděla jak se na sebe mamka a Steve překvapeně podívali,protože očividně nečekali, že budu mít radost.
Vždyť v Londýně je mnohem větší šance se s ním setkat!
"A přestěhujeme se asi už zítra." řekla tlumeně mamka.
"Cooo?" vykulila jsem na ní oči a přerušila jsem svůj Moon Walk..
Mamka jenom usměvavě kývla a Steve udělal to samé.
"Tak ...fajn." pokrčila jsem rameny a sedla si zpět na postel,protože jsem ucítila jak jsem si natrhla ranku na zápěstí,která už byla určitě zacelená.
"Fajn?" vykulila oči mamka.
"Počkej..Takže tobě to nevadí?" vrtěh hlavou Steve.
"Jasně že ne! Tam můžu potkat Justina!" zasmála jsem se.
"Aha..jasně." zachechtal se Steve a poklepal mě po zádech jakobych byla malé dítě.
"A jak to bude se školou a s Angličtinou?" ptala jsem se. Moje Angličtina je celkem dobrá,ale ta mamčina je přímo tragická, takže by mě zajímalo jak to bude s ní.
"No..měla by jsi soukromého učitele.." zamyslel se Steve.
Pak už bylo všechno jasné. Zbaleno jsem měla během dvou hodin. Nevím co je na tom vtipného,ale mamka a Steve se na tom ohromně bavili. Pak jsem měla prostor na rozloučení s kamarádkami. Oběhla jsem celé městčko a vzdělila jsem to každé z nich. Dvě z nich mi jsou nejbližší. Bylo mi opravdu líto, že je musím takhle opustit.
Odcházela jsem od poslední a trochu jsem se toulala. Na lavičce jsem uviděla partičku s naší školy. Partičku lidí, kteří se mi vždycky smáli,kvůli tomu, že jsem Belieberka. Zhluboka jsem se nadechla a blížila jsem se sebevědomě k nim.
"Tak co už tě Justin onečně o*ukal?" vykřikl jeden frajírek hned jak mě zaregistroval.
"Zpráva pro tebe..vole. Zítra se stěhuju do Londýna a tam určitě někdy Justina potkám a pak ti pošlu pohled..jo?" vyhrkla jsem na něj a snažila jsem se by můj hlas byl co nejvíc jedovatý.
"Jo jasně. Horzně ti věřim. V září ve škole jo?" zasmál se a celá partička s ním. ¨
Nevěděla jsem jak se dál hájit nebo co říkat, tak jsem do něj zuřivě strčila.
"Ty se chceš prát jo?" zaksivtil se.
"Ne!" odsekla jsem a chtěl jsem odejít.
"Justin Bieber je nuuuuuulaaaaaa!" zakřičel. Okamžitě jsem se otočila a vracela jsem se rozzuřeným krokem k němu.
Začala jsem do něj bezhlavě mlátit, ale on byl silnější. Chytil mě za zápestí a já vypískla bolestí, protože mi zmáčkl bolestivou ranku.
"Copak? Tak si se řežeš kvůli tý buzně jo?" zasmál se a stále mě hrubě držel za bolavé místo.
"Pust!" vykřikla jsem a do očí se mi drali slzy. Cítila jsem jak mi z říznutí opět vytéká krev a jak se mi podlamují kolena.
"Prosím!" vykřikla jsem v bolestech a na kolenou.
"Řekni: Justin Bieber je gay." oznámil mi vážně a skupinka sedící na lavičce se začala řechtat ještě víc.
"Ne!" odmítla jsem.
"Řekni to!" rozkázal a zmáčkl ranku ještě víc. Dál jsem to nemohla vydržet.
"Justin Bieber je gay." řekla jsem v křečích. Tolik mě mrzí, že jsem to musela říct. Já musela.
Celá skupinka i on chytali záchvaty smíchu a já záchvaty bolesti. Konečně mě pustil a já padla bolestí k zemi.
Stáli kolem mě a smáli se snad ještě hlasitěji než před tím. Přišlo mi, jakobych měla rodzrcené kosti a ještě k tomu natrženou ranku ještě víc. Vyhrabala jsem se ze země a brečící jsem utíkala domů. Zastavila jsem se u vchodu a prohlídla jsem se ve skleněných dveřích. Měla jsem zakrvécený celý rukáv a moje tavohnědé vlasy byli od písku,který byl na zemi. Prohrábla jsem si je a vysypala jsem z nich ten bordel. Odemkla jsem dveře a šla do domu. Nikde jsem nikoho neslyšela, tak jsem šla do lékárničky a omotala si ranku. Tričko jsem hned hodila do koše,protože nevím, jak bych todle mamce vysvětlovala. Asi šli něco zřídit, tak jdu na internet. No to snad není možné! Píší, že Justin bude zítra v Londýně! Bože! Nemohla jsem dýchat.¨Je možné ,že to bylo také tím, že obvaz na mé ruce už byl proteklý. Jestli mi ten hajzl něco udělal zrovna předtím kdy mám potkat Justina, tak ho budu jako duch strašit.
"Naty?" ozvalo se ode dveří.
"Mami!" běžela jsem ke dveřím. Chtěla jsem jí všechno říct,ale nechala jsem si to pro sebe..
"Steve jel koupit letenky." usmála se a já věfěla, že jsem v bezpečí. Mé obvázané ruky si venšimla, protože jsem jí dobře zamaskovala pod rukávem.
Steve se vrátil s našimi propustkami do lepšího života a já už se nemohla dočkat. Den jakoby neubíhal.. A když už se konečně blížil večer byla jsem radostí bez sebe. Šla jsem brzo spát a přemýšlela jsem nad tím jaké to asi bude v Londýně a jestli potkám Justina. Přemýšlela jsem nad tím, co bych mu vlastně řekla..Jak bych se chovala a u toho jsem jaksi usnula.
Probudila jsem se dřív než to kdokoli jiný udělal za mě. Přemýšlela jsem o tom co mě čeká a došlo mi, že vlastně budeme bydet s Petrem. No co.. Nějak to překousnu, hlavně že budu v Londýně.
Vstala jsem a převlékla jsem se do mého nejoblíbenějšího oblečení:) na ruce jsem si dala ještě návleky aby mamka neviděla obvaz kolem mého zápěstí.
justin by biiieber featuring a long sleeve t shirtLong sleeve t shirt, $7.99Dorothy Perkins skinny jeans, $44Oroton ballerina flat, 120 AUDTote handbag, $22Post earrings, $7.50
Pak jsem vesele běžela do kuchyně a tam už byl Peter i mamka. Nepřišla jsem zrovna v nejvhodnější chvíli, protože se zrovna líbali a to jsem vážně nemusela vidět.
"Ehm.." otkašlala jsem si aby si mě všimli.
"Zatíčko..Ahoj." pozdravila mě mamka a konečně přestala ve své činosti.
"Dobrej ohoz" zasmál se Peter.
"Si myslim." kývla jsem a oba jsem se zasmáli.
Rychle jsem si sedla ke stolu, kde už byl připravený rohlík s marmeládou. Hltala jsem, protože jsem chtěla ať už co nejdříve jedeme. Mamka i Peter na mě opět zírali jako na úplnýho blázna,ale to bude tím, že jsem.
Pak se nasnídali i oni. Stále jsem do nich hučela ať jí rychleji, ale oni mě očividně neposlechli. Když už konečně dosnídali, tak jsme zamkly dveře a šli jsme. Zamkla jsem tak i celý můj starý život. V letadle to bylo celem dobré. Mám trochu strach z lítání, ale naštěstí jsme to přežili. Vystupovali jsme z letadla a já se na všechno co jsme postali na Londýnském letišti usmívala sfetovanám úsměvem.
"Takže..Já půjdu pro zavazadla." oznámil Peter a někam odběhl.
"Zatíčko počkáš tu? Odskočím si." řekla mamka a podívala se na mě zkoumavým pohledem, jako kdyby si myslela, že uteču.
"Jasně." zazubila jsem se a ona taky odešla.
Rozhlížela jsem se zmateně kolem sebe a pozorovala Angličany. Už se těeším, až budu jednou z nich.
Najednou jsem uslyšela, jak někdo piští a okamžitě jsem se bou trhla a otočila jsem se tím směrem. Viděla jsem přicházející dav holek,který se kolem něčeho zhlukoval.64c7d4f088a9f5673cd0db085f9b43464f96c37b14f4e_large
On. Jeho žlutá čepice zářila a nepřebyla jeho záři usmíval se na fanynky,které kolem něj skákli. Okamžitě jsem chtěla běžet za ním,ale když jsem se snažila pohnout nahami nešlo to. Já za ním musím, tak k sakru co to mám s nahomi! Jakoby zdřevěněli! Najednou jakoby se mi začali strácet všechny věco kolem mě a pak jsem měla úplné černo před očima. Začalo mi nesnesitelně pískat v uších a omdlela jsem.

"Halooo..Jsi v pořádku?" ozýval se šumivý hlas z prázdna.
Zamrkala jsem a zjistila jsem, že jsem rozpláclá na zemi Londýnského letiště a nademnou se naklání kdosi, koho jsem ještě nezaostřila. Promnula jsem si oči adoufala jsem, že jsem si moc nerozmazala řasenku. Byl to on. Ten kluk v žluté bejsce seděl u mě na zemi a díval se na mě starostlivým výrazem.
"E-e-ee.." vykulila jsem oči ,až jsem si myslela,že mi vypadnou.
"Není ti nic?" ptal se a chytil mě za ruku aby mi pomohl si sednout.
"Em.. Ne." řekla jsem tiše a zírala jsem na jeho ruku,která drží tu mojí.
"Nebolí tě hlava?" zeptal se a zakomavě si prohlédl temeno mé hlavy.
"Ne." odpověděla jsem stejným způsobem jako předtím.
"A můžeš dýchat?" staral se dál a všechny fanynky se na mě dívali stejným pohledem jako on.
"Nemůžu." zašeptala jsem.
"Odvezeme tě radši do nemocnice." kývl.
"Ne..to ..já...nemůžu dýchyt z tebe." usmála jsem se. On mi to oplatil tím nejsladčím úsměvem a pomohl mi vstát.
"Tak to potom jo." zasmál se.
"Jsi tak krásný..." zadívala jsem se na něj. Todle jsem vážne nechtěla říct. Chtěla jsem říct něco inteligentnějšího.
"Haha.. ty taky." zazubil se a prohlédl si moje tričko a zazubil se ještě sladčeji.
-----pokračování až to někdo okomentuje-----
:DDDDDDDDDDDD
 

2 people judged this article.

Poll

Do you love Justin?

*Klik*

Comments

1 Lucinka:-* Lucinka:-* | Web | 10. june 2012 at 14:22 | React

Je to úžasný ;)

2 Millie Millie | Email | Web | 10. june 2012 at 14:40 | React

Wow, teda musím říct, že ten začátek mě docela vyděsil, ale pak to bylo skvělé! :)
Těším se na to pokračování... ;)

3 Majáá Majáá | 10. june 2012 at 15:03 | React

Prvně jsem se vyděsila,ale teď..No páni!Je to úžasný! :D škoda,že je jen dvoudílná..Těším se na pokračování.Doufám,že bude co nejdřív ;))

4 Wendy Wendy | Web | 10. june 2012 at 17:10 | React

Určitě si ji přečtu!Ale ted bohužel nemám čas... :(

5 niki niki | 11. june 2012 at 20:16 | React

Je to bohovske :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement